Vitorazsko - oblast v jižní části Třeboňska

Názvem Vitorazsko je označováno příhraniční území na jihu ČR, v oblasti povodí horní Lužnice.

Přestože se jedná o nejjižnější  kraj Třeboňska  je  hojně navštěvované našimi turisty, které láká nejen krásná zachovalá příroda, zatopené pískové doly,  řeka Lužnice, divoká Dračice, ale i zajímavá a pohnutá historie tohoto kraje, těsně sousedícího s Rakouskem. Vitorazsko jako zeměpisný pojem není dosud všeobecně moc známé.

Vitorazsko

Vitorazsko (něm. Weitraer Gebiet) je historické označení  území v jihovýchodní části Jihočeského kraje. Nachází se na pomezí Třeboňska, Novohradska a dolnorakouského Waldviertelu, kterým protéká  řeka Lužnice, na rakouském území s názvem Lainsitz.

Celá oblast Vitorazska původně patřila k českému království, ale od roku 1920 je rozdělena na českou a rakouskou část. Původním centrem území bylo dnes dolnorakouské město Weitra (česky Vitoraz, odtud název Vitorazsko), dnešními centry území jsou na české straně České Velenice, na rakouské Gmünd.

Vitorazsko mělo velmi pohnutou historii. Začíná  osídlováním v 8. století, pokračuje v roce 1920 rozdělením  do dvou států,  a ve 20. století vrcholí (na české straně) třemi tragickými vlnami vystěhování.

Vitorazsko - historie do roku 1920

Původně patřilo celé Vitorazsko k Českému knížectví. Oblast Vitorazska byla osídlena již koncem 7. století, kdy sem přišli slovanští kolonisté z Podunají a jižní Moravy.   Správním střediskem oblasti bylo od 9. století hradiště Vitoraz (dnešní Altweitra), které bylo Vitorazskou stezkou spojeno s hradišti na Malši.

Na počátku 13. století rakouský šlechtic Hadmar II. z rodu Kuenringů, kteří byli tradičními spojenci českých panovníků, založil správní středisko Weitru. Vystavěl jej se svolením českého krále na místě staršího slovanského hradiště, zbytky českého obyvatelstva se zde udržely až do 20. století.

Od konce 13. století Vitorazsko náleželo k Dolním Rakousům, neboť po smrti Přemysla Otakara II., získali Vitorazsko Habsburkové a Weitra byla Kuenringům zkonfiskována jako trest za jejich pomoc českému králi. Na počátku 17. století připadlo město Fürstenbergům, kteří dodnes zámek ve Weitře vlastní.

Od 31. července 1920 je Vitorazsko na základě poválečné saint-germainské smlouvy (podepsané již 10. září 1919) rozděleno mezi tehdejší Československo a Rakousko. Část území, tzv. Západní Vitorazsko (dnes rovněž nazýváno Vitorazsko) o rozloze 113 km² získalo Československo a rakouská část území se do určité míry shoduje s územím moderního dolnorakouského okresu Gmünd.

Vitorazsko a poválečné odsuny

Vitorazským sedlákům první republika k srdci nepřirostla. Proto se po Mnichovu přihlásili k německé národnosti. Jenže Rakousko už bylo součástí nacistického Německa a po 2. sv. válce je Vitorazsko opět připojeno k Československu.

Češi, kteří se v roce 1938 přihlásili k německé národnosti, jsou vyháněni do Rakouska.  

V květnu 1945 bylo, za národní zradu a přihlášení se k Němcům v roce 1938, divoce popraveno  14 lidí, 12 sedláků z Tuště a dvě místní ženy. Ostatní jsou vyhnáni do Rakouska.

Některým Vitorazanům později úřady povolily vrátit se domů, ale v jejich selských usedlostech už bydleli revoluční gardisté, partyzáni a novoosídlenci, a oni musí mnohdy u nich pracovat jako čeledíni. Navíc tito noví majitelé moc hospodařit neuměli, a tak dochází po roce 1945 k úpadku Vitorazska.  

Devastace kraje se dál prohlubuje s nástupem komunismu a se vznikem železné opony. Původní dolnorakouské vitorazské obyvatelstvo je z příhraničí jako státně nespolehlivé opět odsunuto. Tentokrát už ne do Rakouska, ale do českého vnitrozemí.

Zpátky domů se část odsunutých Vitorazanů vrací až po roce 1989.

Naučná stezka Paměti Vitorazska, PR Dračice

Chcete-li o Vitorazsku vědět více, a také Vitorazsko osobně vidět a poznat, vydejte se na historicky-naučnou cyklistickou stezku Paměti Vitorazska. Stezka začíná a končí v Nových Hradech, a měří necelých 89 km.

V oblasti Vitorazska je dodnes neporušená "divoká" krajina, o čemž se můžete přesvědčit např. i návštěvou Přírodní rezervace Dračice.

Kniha a film o tragédii Vitorazska 1945 - 1953

O masakru v Tušti vyšla od historika Jana Minárika  kniha Tragédie Vitorazska 1945 - 1953 - Poprava v Tušti, , která  vychází z historických  pramenů a mj. obsahuje i několik stěžejních dokumentů,  jako je Protokol Lidového soudu v Tušti o odsouzení  a Zprávu o vykonání rozsudku, 24. května 1945.

Na podzim 2020 byl uveden do kin nový český film Krajina ve stínu, který o tragédii v Tušti pojednává.

Výstava o Vitorazsku

U příležitosti 100. výročí připojení části Vitorazska k Česku, byla v roce 2020 v Třeboni ve spolupráci se Státním oblastním archivem v Třeboni otevřena  rozsáhlá výstava o Vitorazsku, která pro velký zájem (a omezenou přístupnost z důvodu vládních opatření v souvislosti s covidem) byla prodloužena do léta 2021.