Třeboňská Madona - gotická opuková socha v třeboňském kostele

Třeboňská madona je gotická opuková socha Panny Marie s Ježíškem a nachází se  v klášterním farním kostele sv. Jiljí v Třeboni, který od devadesátých let minulého století nese rozšířený název kostel Panny Marie Královny a svatého Jiljí.

Sochu nalezneme umístěnou na kamenném podstavci u prvního ze čtyř sloupů, podpírajících klenbu dvoulodního prostoru.

Třeboňská madona

Třeboňská madona vznikla kolem r. 1400, v tzv. krásném slohu. Originál sochy je vytvořený z opuky, socha je vysoká 124 cm. Autorem díla je pravděpodobně někdo z okruhu Mistra Krumlovské madony.

Vedle tří deskových obrazů od Mistra Třeboňského oltáře je to určitě nejcennější umělecké dílo dochované z výzdoby klášterního kostela.

Třeboňská madona úzce souvisí s madonami z Vimperka a z Chlumu sv. Máří. V Čechách a Kladsku se dochovalo zřejmě jen dvanáct plastik madon, světců a piet, které vznikly v nedlouhém období (mezi lety 1385 - 1405)  v umělecké dílně, sídlící nejspíše v Praze. Augustiniáni často putovali do Prahy za svými bratry a dílo si pravděpodobně přivezli ze zdejší prosperující dílny. 

Třeboňské madoně je ztvárněním a zřejmě i dobou vzniku nejblíže Madona z Vimperku. V díle je vidět i vliv Madony z Krumlova a Madony z Vratislavi, které představují vrcholnou fázi krásného slohu.

Restaurování Třeboňské Madony

V letech 1975 - 6  Třeboňskou madonu restaurovala ak. mal Věra Frömlová. Tato oprava byla velmi úspěšná neboť odkryla   pod silnými nánosy barevných vrstev z pozdějších přemaleb jemnou modelaci sochy a Madona se tak poprvé po dlouhé době zaskvěla v plné působnosti s unikátní polychromií ze 14. století.

Třeboňská Madona - inspirace pro Jaroslava Seiferta

Přestože měla Madona ještě v polovině 20. století tmavé přemalby, zapůsobila na básníka Jaroslava Seiferta a to tak, že jej inspirovala k napsání rozsáhlé a krásné oslavné básně s názvem Prsten Třeboňské Madoně. 

Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny za literaturu, napsal oslavnou báseň Prsten Třeboňské Madoně po návštěvě Třeboně v roce 1946.

Úvaha Lukáše Šimka o Třeboňské Madoně (Třeboňský Svět  říjen 2016)

"Madony té doby vynikaly dokonalostí zachycených výrazů tváří a proporcí postav, a měly tak schopnost vytvořit atmosféru osobního a láskyplného vztahu k nám. Toto je zvláště patrné právě na Třeboňské Madoně.Přemýšlím, čím to může být?

Možná kompozicí, kde nás upoutá líbezná krása a radost ve tváři Panny Marie, která hledí na své dítě, ale zároveň také na nás. Její pohled nás dovede na dítě v náručí, malého Ježíše, který už jasně pohlíží přímo na nás. Svým pohledem a nakloněnou kučeravou hlavičkou může na každého z nás působit jinak... mile dětsky, shovívavě, láskyplně. Napadá mne ale zároveň, nechtěl nám sochař přes všechna prošlá i budoucí staletí vzkázat jednoduché, ale důležité poselství? Žijme v harmonii, jak tato Madona zjevně působí." 

Třeboňská Madona nikdy neopustila třeboňský kostel, za což můžeme poděkovat všem dosavadním správcům třeboňské farnosti, kteří tento skvost odmítli zapůjčit na různé výstavy a expozice...