CD Třeboňští pištci - Aj, růže rozvila se
(s DPH)
K významným historickým osobnostem Třeboně patří poslední Rožmberk Petr Vok, který strávil poslední své roky života na třeboňském zámku.
(1. října 1539 – 6. listopadu 1611)
Petr Vok, syn Anny Rožmberské z Rogendorfu a Jošty III. z Rožmberka. byl mladším bratrem Viléma z Rožmberka,
Po otcově smrti v roce 1539 byl Petr Vok několik let vychováván na zámku v Jindřichově Hradci, poté žil v Českém Krumlově a od roku 1569 si zvolil za rezidenční sídlo zámek Bechyni.
Od roku 1592, kdy se po smrti staršího bratra Viléma ujal vlády nad rožmberským panstvím, žil v Českém Krumlově. Jelikož se svou ženou Kateřinou z Ludanic neměli žádného potomka, a protože zdědil zadlužené rodové dědictví, byl poslední Rožmberk nucen zásadním způsobem řešit majetkové záležitosti svého rodu. Již v roce 1596 prodal některá okrajová panství jako Bechyni či Stráž. O rok později postoupil svému synovci Janu Zrinskému ze Serynu panství a hrad Rožmberk a po své smrti také Třeboň a Vyšší Brod, neboť nechtěl, aby tato tradiční rodová panství přešla do cizích rukou. Petr Vok sice nesl myšlenku na odstoupení rodové rezidence těžce, ale nakonec 24. října 1601 přistoupil ke schválení definitivní smlouvy o prodeji českokrumlovského panství císaři Rudolfovi II. Habsburskému.
Po smrti své manželky Kateřiny z Ludanic v roce 1602 opustil Český Krumlov a jeho novým rezidenčním sídlem se stal zámek v Třeboni; zde strávil zbytek svého života.
Petr Vok v mládí vedl bouřlivý život. Přestoupil od katolicismu k luteránství, a pak k jednotě bratrské. Byl předním činitelem českých protestantských stavů. Ač za svého života nedosáhl velkých politických postů, po převzetí majetku se projevil jako rozvážný a zdatný hospodář.
V letech 1606 - 1609 byl Petr Vok aktivním účastníkem stavovské opozice proti císaři. Při vpádu pasovských v roce 1611 obětoval rožmberský stříbrný poklad na žold pasovských, aby uchránil obyvatele jižních Čech před vojenskými útrapami.
Petr Vok z Rožmberka zemřel 6. 11. 1611 bezdětný jako poslední člen svého rodu na zámku v Třeboni, a tak s ním vymřel i celý rod. Tělo posledního Rožmberka bylo uloženo do rodové rožmberské hrobky v klášteře Vyšší Brod.
Petr Vok se na rozdíl od svého bratra Viléma příliš nevěnoval politické kariéře, zato po celý život rozvíjel svoji sběratelskou vášeň. Po příchodu do Třeboně nechal renezančně přestavět zámek a nechal do Třeboně převést rodinný archiv; vytvořil tak v Třeboni jednu z největších knihoven v Evropě.
Pro své sbírky koupil v blízkosti zámku na rohu dnešního Masarykova náměstí a Březanovy ulice tři měšťanské domy, a ty nechal přestavět a upravit. Byla zde knihovna s více jak 1 600 svazky, obrazy, libreta, astrologické a astronomické předměty či přírodniny. Správou rozsáhlé rožmberské knihovny pověřil knihovníka a archiváře Václava Březana.
Od roku 2022 je v domech na náměstí Zámecká lékárna s dvěma prohlídkovými okruhy, z nichž jedna je celá věnována osobě Petra Voka.
Po smrti svého staršího bratra Viléma se Petr Vok stal vladařem a jediným dědicem nejucelenějšího a nejvýznamnějšího šlechtického panství v Čechách, ale dluhy jeho předků i jeho vlastní byly tak velké, že žil ve svém dominiu téměř jako vězeň, a kdykoli ho opustil, hrozilo mu zatčení a vězení skutečné, a to až do doby, dokud své dluhy nesplatí. Ani jeho osobní milostný život nebyl tak rozverný, jak bývá líčen. Je pravda, že se ve svých jedenačtyřiceti oženil s asi čtrnáctiletou Kateřinou z Ludanic a manželství bylo navzdory velkému věkovému rozdílu obou partnerů zprvu šťastné, ale u mladé ženy brzy propukla psychická choroba, která se stále zhoršovala, a Vok ji nakonec v jejích pětatřiceti letech předčasně pochoval. Manželství zůstalo bezdětné.
V posledních měsících jeho života byl Vokovi zpovědníkem a duchovním rádcem nejvyšší představitel české jednoty bratrské, kněz a biskup Matěj Cyrus. Právě on nám také zanechal zprávu o Vokově umírání, při němž zřejmě tento šlechtic prošel podle Cyrova svědectví přece jen vnitřním přerodem. Lze sice předpokládat, že kněz trochu přehání, aby vylíčil jeho konání jako ideální svého druhu, ale některé indície to napovídají. Například nechal přerazit na mince celý rožmberský poklad, aby mohl vyplatit zadržovaný žold pasovskému vojsku, které v předjaří 1611 vtrhlo na pozvání Rudolfa II. do českých zemí a bez výplaty je odmítalo opustit. Rudolf II. ani jeho bratr Matyáš Habsburský na vyplacení rozlícených žoldnéřů neměli, proto se Matyáš obrátil s prosbou o půjčku na Petra Voka. Ten mu vyhověl a dvě třetiny dlužného žoldu opravdu vyplatil.
Přes jisté usebrání ke konci života, smuteční hostina byla při pohřbu Voka odpovídala více jeho předcházejícímu životu než odchodu skromného kajícníka. Na pohřbu se dle archivních záznamů vypilo sto hektolitrů vína a devadesát hektolitrů piva. Pohřební slavnosti přišly jejich hlavního organizátora, Jana Jiřího ze Švamberka, na více než 18 tisíc míšeňských kop grošů.
Rakev s tělem doneslo 24 rytířů do farního kostela svatého Jiljí v Třeboni, kde zůstala až do brzkého rána následujícího dne. Pak byla za svitu svící vynesena z kostela ven a naložena na pohřební vůz tažený šestispřežím, aby se vydala směrem k rodové hrobce v kostele Nanebevzetí Panny Marie v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě, kam si přál být poslední Rožmberk pochován po boku své mladé ženy.
V roce 2011 si v Třeboni připomněli čtyřstoletí od úmrtí posledního Rožmberka Petra Voka přesnou rekonstrukcí pohřbu včetně procesí a smuteční hostiny. Pohřeb začal v erbovním sále na zámku výstavou pohřebních květinových vazeb.
V letech 2011 až 2021 proběhl výzkum hrobky Petra Voka, a došlo k zajímavým objevům...