Penzion - zámek Jemčina

Lovecký zámek Jemčina, je zasazen do krásného prostředí jemčinských lesů, rybníků a řeky Nežárky. Od samého počátku je zámek i celé okolí prosyceno loveckou vášní rodu Černínů zakončenou vybudováním věhlasné lesní obory.

Z dnešního pohledu přitahuje zámek především svou čtyřicetiletou utajeností základny raketového vojska.Zámek byl nově zpřístupněn veřejnosti v roce 2002.

Znovuodhalená perla jihočeských zámků a okolní příroda je ideální turistický cíl. Jemčina nabízí ubytování, rekreační pobyty, školení a setkání. K dispozici je zámecká restaurace, je možná prohlídka expozice věnované parforzním honům.

Z historie zámku Jemčina

Místo zámku, krajina lesů a blat, byla využívána pro lov zvěře. Později zde nad řekou Nežárkou nechal majitel jindřichohradeckého panství , hrabě Jan Jáchym Slavata, postavit v roce 1673 hřebčinec.

Po vymření rodu Slavatů po meči získává Hradecké panství v roce 1691 Heřman Jakub Černín a s ním i hřebčinec na Jemčině. V dalších letech Černínové nechali přistavět k hřebčinci lovecký zámeček, jehož výstavba byla zahájena roku 1747. V letech 1757–1760 byly provedeny některé stavební změny a rozšířena okrasná zahrada.

V letech 1766 –1770 zavládl na Jemčině opět stavební ruch, kdy k původní budově byla přistavena postranní křídla, čímž vznikl tzv. čestný dvůr. Přímo v zámku došlo k vystavení nové kaple zasvěcené sv. Janu Nepomuckému. Kaple je 19 m vysoká a svou freskovou výzdobou představuje nejcennější část zámku. Na výzdobě kaple se podíleli štukatér Carlo Bossi, obrazy maloval pražský malíř Quirin Jahn a stavba varhan byla zadána Josefu Horákovi z Dačic. Z roku 1772 pochází i dvě sochy sv. Šebestiána a sv. Tekly, postavené při silnici od Jindřichova Hradce.

Úplně nový vzhled na sebe vzal zámek po roce 1790, kdy bylo hrabětem Janem Rudolfem Černínem definitivně rozhodnuto pořádat na Jemčině štvanice. K tomuto účelu byl přizpůsoben zámek i celé okolí. Velké náklady si vyžádala především úprava obory, dějiště tzv. parforsních honů. Rozlehlá plocha obory byla lesmistrem Wachtelem rozdělena na 33 rovnoběžných alejí, které protínalo téměř v pravém úhlu 22 příčných alejí. Především v podzimních měsících se na Jemčinu sjíždělo panstvo z celé monarchie.

Nedílnou součástí parforsních honů byla i smečka 160 psů speciálně cvičených k tomuto účelu a chovaných přímo na Jemčině. O psy bylo velmi dobře pečováno i z hlediska stravy, neboť smečka měla přiděleného svého kuchaře. Pestrý život na zámku v době konání honů zaznamenal Jiří Wachtel a právě tyto zápisky posloužily Aloisu Jiráskovi k sepsání povídky Záhořanský hon.

Soumrak nad Jemčinou přišel 26. července 1822, kdy se přes jemčinskou oboru přehnala vichřice a v několika minutách bylo dílo celých desetiletí zničeno. Zámek postupně ztrácel svou pozici. V roce 1923 převzal zámek včetně polesí československý stát. V letech 1950 až 1991 sloužil zámek jako základna raketového vojska, celý komplex byl obehnán vysokým plotem a uzavřen před zraky veřejnosti.

V roce 2002 bylo započato s rekonstrukcí zámku a v následujícím roce byl zámek zpřístupněn veřejnosti. V květnu 2004 byla vysvěcena zámecká kaple.

Ubytování zámek Jemčina

V současné době Zámek Jemčina ubytování neposkytuje.