Historický dům Bílý koníček

Dům u Bílého koníčka je jedním z nejstarších a nejznámějších renesančních domů náměstí v Třeboni, které je městkou památkovou rezervací. Jedná se o měšťanský dům čp. 97, který je  zapsán na Ústřední seznam kulturních památek České republiky. 

Bílý koníček

Hotel Bílý koníček, dříve "Hotel U Koníčka" byl původně vystavěn kolem roku 1544 jako lovecký zámek rodu Rožmberků. První písemné známky o tom, že objekt sloužil jako "hospoda", jsou dochovány  z roku 1750. 

Pro stavbu je zvláště typická vnější architektura, zejména ochozy s fortifikačními prvky (prvky opevnění) a fasáda domu je prvním dokladem použití renezančního slohu ve městě. Výjimečný pro tento dům je štít s římsami, cimbuříma a střílnami ve tvaru klíčů.

Nejstarší dochovanou částí domu je gotický nárožní pilíř z kamene, na němž je znak pětilisté růže a nápis datován rokem 1544.

Přibližně od začátku 20. století budova slouží jako hotel.

Zajímavosti domu Bílý koníček

Zdi Bílého koníčka vydaly nedávno nové tajemství, vzácný artefakt. Ve zdivu byla nalezena kamenná hlava, užitá tam jako stavební materiál. Hlava ženy svým charakterem a způsobem modelace vypadá jako z  pražské královské Parléřovské huti a mohlo by se jednat o manželku Jana z Rožmberka, Elišku z Halsu.  Hlava je dnes součástí expozice v Alšově jihočeské galerii na zámku Hluboká.

Traduje se, že spisovatel Jan Werich v prostorách zdejší restaurace vymyslel postavu Vodníka Čochtana. Známá jsou i jeho povídání o "Hoteliéru Havlíčkovi, který vyběhl ven z tohoto hotelu a hořely mu kšandy". Havlíčkovi je poslední slavný hoteliérský rod v Třeboni; Bílý koníček vlastnili do roku 1940, kdy byl zabrán nacisty.

Vedle hotelu před domem č. 96/1, který byl domem rodiny Metzlů a v současnosti je užíván jako zázemí hotelu Bílý koníček, jsou vsazeny tři zlaté kostky připomínající tři rodáky bratry Viktora, Felixe a Karla Metzla. Jde o takzvané Kameny zmizelých – Stolpersteine, které mají kolemjdoucím připomínat oběti holokaustu. Na kamenech jsou vyryta jména obětí, rok narození, datum transportu do koncentračního tábora a místo úmrtí. Každý z bratří zahynul v jiném koncentračním táboře.

V roce 1992 hotel ve veřejné dražbě koupila rodina Pechova, která jej vlastní dodnes. Majitel nejdřív hotel pronajal podnikateli, který jej však vytuneloval a zdevastoval. Poté hotel provozovali Pechovi sami, a v současné době jej opět má nájemce...