Dunajovická hora

Dunajovická hora se nachází cca 7 km severozápadně od Třeboně u obce Dunajovice. Je to zalesněný vrh, který je díky své nadmořské výšce 504 m nejvyšším bodem Třeboňské pánve a jsou z ní daleké výhledy na Třeboňsko.

Křížová cesta

Na hoře stojí novobarokní poutní kaplička Sv. Ducha řečená „U Pána Krista“, která je z 18. století a byla postavena nad pramenem vody, která může být léčivá.

Po obvodu hory vede téměř kilometr dlouhá křížová cesta ze 14ti zděných kapliček s vyobrazením ukřižování Ježíše Krista. Křížová cesta byla zbudována s výtěžku veřejné sbírky v r. 1885. Dnes jsou kapličky nově opravené.

Z historie hory

Na hoře se těžil kámen, který souvisí se stavbou rybníka Rožmberk; stavitel Jakub Krčín odtud bral kámen do základů hráze. Zalesněná hora dodnes skrývá ve svém středu zatopený vysloužilý kamenolom. První zpráva o těžbě kamene se v třeboňském archívu rodu Rožmberků, kteří zdejší panství v té době vlastnil, dochovala z roku 1458. Těžba byla ukončena až v roce 1963 z důvodu vysoké hladiny spodních vod. Lom je zcela zatopen a nyní slouží k rekreačnímu rybolovu. Rybářské povolenky lze zakoupit na dunajovickém obecním úřadě.

Na Dunajovické hoře byla v roce 1939 postavena dřevěná rozhledna, která ale zřejmě v období druhé světové války nebo krátce po válce zanikla. Turistická rozhledna stávala poblíž devátého zastavení křížové cesty, kde jsou dodnes patrné její betonové základy. V současné době obec znovu usiluje o postavení rozhledny; vše je otázka získání potřebných finančních prostředků a potřebných povolení.

Hora dnes:

• K hoře se dostaneme, vydáme-li se z Dunajovic na Horní Miletín, a hned za vsí se dáme po stezce vlevo.
• K tradici na Dunajovické hoře patří, že každoročně na sedmou neděli po velikonocích - tj. na Slavnost Seslání Ducha svatého -  je u kapličky na hoře sloužena poutní mše svatá. Při této příležitosti jsou zde prodejní stánky a poutní atrakce, které se odpoledne  přesouvají na náves obce Dunajovice.

Pověst - báseň o vzniku Křížové cesty na Dunajovické hoře 

Bylo to v časech, kdy císař Napoleon táhl Evropou:
To jednoho zimního večera zastavilo divné spřežení ve vsi pod Dunajovickou horou.
Na návsi do statku vběhl vojenský kočí
a žádal sedláka pro sebe a důstojníka o přístřeší.
Sedlák mu šel pomoci s nákladem -
tu spatřil na saních truhlici okovanou železem.
Celou noc sedlák špekuloval,
jak se zmocnit té pokladny
a okrást ty dva francouzské vojáky.
Ráno jim ukázal nejkratší cestu z kraje,
přisedl si na sáně a jeli k Dunajovické hoře.
Když vyrazili, byla ještě tma
a navíc zuřila sněhová bouře.
Dojeli za ves a za chvíli se ocitli u hluboké tůně.
Tu sedlák sáhl do holínky
a vytáhl nůž obratně.
Kočí ani nehlesl a dolů ze saní se svezl.
Stejně rychle zabil i důstojníka -
tak přišli o život oba, jak daleko od domova!
Sedlák prolámal slabý led
a vhodil oba nešťastníky do tůně.
Vypřáhl koně, prásknul bičem
a vraník zmizel v krajině.
Když sedlák dorazil do statku,
začal páčit tu domnělou pokladnu.
Konečně víko povolí
a sedlák myslí, že zešílí.
Místo peněz jenom samá lejstra všude leží.
Od té doby neměl sedlák v duši klid,
marně si lámal hlavu,
jak se z hříchu vykoupit.
Když ležel na smrtelné posteli,
prosil, aby k němu kněze přivedli.
Tu všechno přiznal,
co kdysi zlého udělal.
Tak byla duše sedlákova zachráněna
a na jeho přání Křížová cesta na Dunajovické hoře vystavěna.

Pověst - příběh

Jedna stará lidová píseň z Třeboňska říká "V Dunajovicích je nouze, zabili tam Francouze". K události mělo dojít  v roce 1806, kdy po prohrané bitvě u Slavkova a poté, co muselo rakouské císařství podstoupit Francii ohromná území jako válečné reparace, pomalu neexistoval pro obyvatele monarchie horší nepřítel než Francouz. Když tedy do Dunajovic zabloudil nemocný a zbídačený francouzský voják, který se ztratil svému pluku, a prosil obyvatele vsi, aby ho odvedli do Lišova, jeden z místních sedláků ho sice naložil na vůz a vydal se s ním na cestu, jenže v nedalekém lese ho s dalšími kumpány utloukl a oloupil.

Když konečně vyšlo najevo, co se v lese událo, soudy se k vyšetřování moc neměly. I když byly v obydlích obviněných nalezeny předměty prokazatelně patřící francouzskému vojákovi, nakonec byli všichni zproštěni viny.  Přesto pověst praví, že svědomí se v jednom z vrahů hnulo natolik, že nechal vystavět poutní kapličku...